A vono je jako něco špatně?

Přijedu domů z přehrady. V dobré náladě: k naplánovaným 200 kilometrům pro rok 2026 už mi zbývá nějakých pět, deset temp. Koukám, před kioskem už se něco válí. Asi 7 mladíků ( měřím je podle sebe, měli do důchodu sakra daleko ), úsměvy, posilovna, sypačka, bílá trička, bílé zuby, černé brýle. A na zádech malinkaté značkové baťůžky. Takoví metrosexčundráci ( MSc). Odemykám branku a borec si zrovna přede mnou  z jabloně před barem přes plot utrhl jablko. Jablko z mého stromu, který jsem si narouboval, prořezal, uchránil před hryzcem, pravidelně hnojil a naposledy včera večer vydatně zalil. Z jabloně, ze které si nedovolím utrhnout jablko ani já sám: ještě nejsou zralá, je jich málo a budou ozdobou vánočního stolu. Proč trháte to jablko ? ptám se. A místo omluvy slyším: A vono je jako něco špatně? A s chutí se do jablka zakousl. Došla mi slova. To víš, že je něco špatně, hošánku. Kradeš mi přímo před očima moje jablka a ještě ti to přijde kůll! To jsem si ale jen pomyslel. V klidu jsem branku nedoodemknul a oznámil jim, že vzhledem k okolnostem mi právě pivo došlo. To prostě něšlo, pustit si tato sarančata do hospody a točit jim s láskou moje pivo. A hlídal je na každém kroku. Dozrává víno, na hajzlu jsou nové rulety hajzlpapíru, pes má ještě mladé maso a v šufleti mám mince. No, přišel jsem o pár peněz. Už poněkolikáté. Samí mistři světa jsou tihle  mladíci vyškolení mobilem značky Pafek. Vojna by jim slušela, na 2 roky do maskáčů a kanad a drhnout hajzly zubním kartáčkem! Stále se nemůžu dobrat k pointě, ale zase mi blesklo hlavou: stojí mi to vůbec za to? Takhle si v roli lokaje nabíhat na lepšolidi ze země Nášzákazníknášpán? Ale stojí! Podobných zjevů mi osud tento rok přihrál  maximálně deset. To je jen kapka v moři, omyly přírody. Letos tuto soutěž bizáru ( zatím ) vyhrává jeden JUDr. z nedaleké vesnice. Jméno neprozradím, mám ho rád. Ten na mě ani nečekal, než doplavu 200 letních kilometrů.  Doktor si  se spolupachatelem několika trestných činů  odemkli branku, vlezli do kiosku a v pohodě si čepovali a pili pivo. Koukám na ně jako vejr a doktor povídá: měli jsme velikou žízeň. No, až budu já mít velikou chuť, obejdu mu manželku, dceru, vnučku. Pořadí nechám na něm. V rámci našeho bizáru jsem si s oběma teroristy potykal a dal jim zadarmo svoje CD. To je taky určitý způsob tortury...poslechnout si to celé a nahlas. Pavlina Hawlovská by to možná korunovala průpovídkou: Až budeš mít chuť na pivo, netrhej jablka! A já bych to sám doplnil: Až budeš mít chuť na pivo, klidně přijď. Ale nezkoušej mě hned při pozdravu NASRAT!