Před náma jedeme my

Pomohl jsem si citátem od věhlasné skupiny Vypsaná fixa. Dobře to popisuje absurditu situací, které přináší popíjení piva. 

Příběh o ožralovi

Jedeme domů z Chotěboře. Navštívili jsme městské slavnosti. Zadarmo tam dávali Mňágu a Žďorpa a nad večerem Alžbětu. Fiala pobavil, ale mockrát jsem měl obavu o jeho zdraví. Aby se nerozpadl. Dodatečně jsem se dozvěděl, že je chudák mladší než já. Holt sex, drogy a rokenrol.  Velké zklamání z Alžběty. Jejich zvukař asi ohluchl, příšerný zvuk a zpěvák  trpí huhlavkou. Ale toto zklamání otupila konverzace s kamarádkou. Ptám se: proč je ta bubenice oblečená jako štětka? Nezklamala. No, protože je přece Smetáčková! Přestávky mezi kapelami jsme vyplňovali degustací piva v hospodách kolem náměstí. Bylo hodně dlouhých přestávek.

Přijíždíme k domovu, poslední zatáčka nad Počátkama. Uvidím před námi nějakou mátonožnou postavu a hlásím mé neopilé dceři, která auto řídila: Oluno pozor! Motá se před námi nějakej ožrala! A zezadu se ozve soused Honza  von Žďárec: To není možný, dyť sme všichni v autě!

Příběh o Liborovi

V týdnu jsem neodolal a vyrazil na čtyřkolce na Seč. A plavu si a plavu a plavu a koukám na hodinky. Tý jo, už jsem měl být na kiosku! Uháním s kopce jako o závod a přede mnou se opačným směrem plouží skupinka mladších otců. Obdařených dětmi, o kterých doufají, že jsou jejich vlastní. Prostě opak dámské jízdy. Skoro jsem zastavil, aby otcům po výletu vyšla inventura. A jeden z nich mi hlásí: Dolů nejezdi, vole, Libor tam není! Odpověděl jsem bez přemýšlení: To není možný, dyť  Libor jsem já!